close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2010

○Fantasmagorie mi hýbou světem.

29. ledna 2010 v 12:28
Připadám si jak magnet na nějaký nadpřirozeno nebo tak něco. Jenomže ono to něco vůbec nechápe, že s ním nechci mít nic společnýho.
Včera byl divnej den. Mama byla celej den v práci a tatík se setměním odešel na jedno, tak jsem zase zůstala sama. A nebylo to zrovna poprvé, co jsem zase slyšela kroky na chodbě, u dvěří do pokoje praskalo v plovoučce, jako by tam někdo chodil. Dole se ozývalo podivné klepání na dveře a v kuchyni se rozhoupaly naběračky visící na tyči nad sporákem. Pořád jsem měla pocit, že na chodbě něco je a sleduje mě- znáte takovej ten pocit, ne? Když máte dojem, že se na vás někdo dívá, otočíte se a fakt se setkáte s jeho očima...

○Potřebuju... Nemohla bys... NE!

28. ledna 2010 v 17:00 Stručně!
Nesnáším lidi, kteří se dokážou chovat hezky jen, když něco potřebujou a potom klidně říct "nemám tě rád". Néé, samozřejmě, že to nebylo myšleno vážně, je to jen ze srandy! xD Haha.

Tak se prvně rozmysli, jestli mě považuješ za kamarádku nebo mě máš jenom pro srandu a potom teprve po mně něco chtěj!

Každej po mně pořád něco chce, ale co dělají oni pro mě?!

○Lost in translation

28. ledna 2010 v 16:38 Filmy
Ztraceno v překladu.

Film z japonského prostředí, který byl nominovám na Oskara v několika kategoriích, navíc se skvělým hereckým obsazením (S. Johansson, B. Murray). Vtip je v tom, že neustále čekáte, kdy se mezi hlavními postavami něco stane. Čekáte až do konce. A ono nic.
Nepatří mezi ty tradiční americké slaďáky, je v něm mnohem víc. Má jakousi vnitřní myšlenku a když budete pozorně sledovat, přijdete i na hlubší smysl celého příběhu...

○To, co jsme měli, si zásadně uvědomujeme, až když je to za náma.

28. ledna 2010 v 12:04 Citáty
Je ti pět. Na pískovišti ti děti šlapou po bábovkách, pláčeš. Ale všichni ti závidí. Je ti deset, neumíš malou násobilku, pláčeš. Ale všichni ti závidí. Je ti patnáct, prožíváš první lásku, první rozchod... Pláčeš. Ale všichni ti závidí. Život běží dál. Najednou se ohlédneš zpátky a zjistíš, že jeden život na všechno nestačí a navíc máš to nejkrásnější za sebou. A začínáš závidět pětiletým...


○Zrádná nemoc a ... tak.

27. ledna 2010 v 15:47
Néé, už zase!
Díky stupiditě doktorů, kteří nebyli schopní mi napsat správný prášky, se ke mně teď se vší láskou vrátila angína. Třikrát hurá... Na druhou stranu to asi není zas taková hrůza, ležet doma v posteli, celej den hledět na telku a cpát se dobrotama. Ve škole máme uzavřeno, taže o moc nepřijdu a navíc aspoň nemusím ven. Je mi líto, ale -17°C vážně není nic pro mě :))


Ikdyž už se začínám docela nudit - hlavně po tom, co mi byly odepřeny návštěvy. Teda aspoň ty, o které stojím. Protože můj drahý nedodržuje večerku, dostal zaracha. Navíc můj tatík má očividně jakejsi problém, o kterým ale mluvil jenom s máti. Srab. Jenže ta je moc ukecaná, než aby něco neřekla. Prý si otec představuje moje chvíle strvené s mým drahým o samotě tak, že si přisune židli a budeme hrát společenské hry, povídat si nebo tak něco :D A proto se mu vůbec nelíbí, že ležíme těsně vedle sebe a hledíme na filmy. Kdyby jenom věděl xD
Pěkně mě rozčiluje ten notebook. Špatně se mi píše, protože má nechutně placatou klávesnici a já sekám jeden překlep vedle druhýho a furt dokola to po sobě musim opravovat... Takže končím, stejně se toho moc neděje.

Mějte se, děcka xD



○Sama sebe jednou přivedu do blázince.

24. ledna 2010 v 14:34 Stručně!
Ani nevím, jak jsem o něm mohla pochybovat - jsem totální idiot.

○Nálada pod psa? Pes se má oproti mně dobře...

22. ledna 2010 v 18:35
Nejradši bych byla, kdyby dnešek skončil stejně rychle, jako začal. Nic se mi nedaří a nic se mi nechce. Nehledě na to, že můj drahý předstírá, že se mnou nemluví. Pche, jako by měl důvod :)) Už ve škole na mě padla totálně otrávená nálada a v literatuře jsem se zase tak rozčílila, že jsem si cestou ze školy musela jít zapálit. Než jsem došla domů, málem jsem zmrzla. Jako rampouch. Brr.

Doma to nebylo zrovna o moc lepší, protože mám ty nejotravnější rodiče na světě. Nevím, odkud ti dva hňupi přiletěli, ale normální člověk by větu "Jdi pryč, chci být sama" asi pochopil jako vybídnutí k odchodu a ne aby se ještě jak blbeček ptal "Co se ti stalo??" a na 50 dalších věcí. Nehorázně jsem se naštvala a vypakovala je oba dva do hajzlu, protože jsou to poslední, na co mám dneska náladu.

Dala jsem si horkou vanu, žel nepomohla ani ta, tak jsem se hezky zahrabala do peřiny a zacpala uši sluchátkama. Čekala jsem, že se třeba drahý umoudří a aspoň se staví, ale on ne... Bude dělat uraženýho prostě už asi na furt. Ani se neozval. Jediná smska, která mi přišla, byla od Mariana: "cus ty kundo, dojdi do reddka :)"
Tss... Ale nejspíš tam nakonec půjdu.

Na druhou stranu, nevím, jestli mi to pak stojí za ty žárlivý poznámky a obličeje, které si za to jistojistě vysloužím, vlastně jako pokaždé, když jdu někam s klukama bez něj. Jenomže když se ho zeptám, jestli by šel se mnou, stejně řekne, že ne, protože bude smrdět kouřem a nemá peníze na rozhazování. Hmm... V podstatě mě tím ale omezuje, ikdyž řekne, že mu neva, když někam jdu bez něj. Kecy...

Nejvíc se ale zlobím sama na sebe. Nevím totiž, co vlastně chci. Přistihla jsem se, jak přemýšlím, jestli chci být dál s ním. Na druhou stranu si život bez něj nejspíš nedokážu představit. Jenomže už to nějak není to, co bývalo. A dokážem se na sebe naštvat kvůli totální blbosti. Rozčiluje mě to. Jenomže problém je, že nikdy nedokážu být dlouho uražená a pak se jdu omluvit. Další věc, která mě štve-proč vždycky já?! Navíc letos maturuje. A pak se rozhodl jít na výšku do Ostravy, což je sakra daleko. Nemůžu mu to zakazovat, ale je mi jasný, že pokud tam půjde, tak už není co řešit. Mám dost jasný názor na to, jak by to celé dopadlo, kdybychom se vídali jen o víkendech... Nejde to. Že bych to už předem vzdávala?? Nevim. Nevim totiž vůbec nic.


○Avatar*

22. ledna 2010 v 15:30
Ten film miluju. Viděla jsem ho už nejmíň 5x. Nějaké bližší obeznámení podle mě není nutné, ten projekt má tak silnou reklamu, že o něm určitě slyšel i ten, kdo nechtěl. :D

Hrozně mi učarovala už samotná planeta. Domorodci se k přírodě umějí chovat tak hezky, že v dnešní době by to snad už ani nikoho nenapadlo. Nehledě na to, že film má poutavý příběh a děj vás zanese do úplně jiného světa plného okouzlujících modrých bytostí, možná vás donutí zapřemýšlet nad tím, co se tady vlastně děje.
Chtě nechtě jsem se musela zamyslet, jaké by to bylo na takové krásné planetě žít. Všude kolem rostliny a totální harmonie. Kromě toho, že se mi to nikdy nesplní, jsem přišla i na jiné věci, které pro mě ostatně nejsou úplnou novinkou. Už snad po sté jsem si uvědomila, že lidi jsou vážně neuvěřitelně hloupí a omezení. Pro peníze udělají cokoliv, ikdyž to zmená třeba vzít druhým úplně všechno, co mají.


Ve filmu jednoduše vrthli na jinou planetu, protože z té svojí už nemají co vytěžit. Země je naprosto vyždímaná a bez života. Pod zástěrkou přátelství si snažili získat důvěru obyvatel a nakonec je stejně připravili o domov kvůli nějakému šutru, za který se na Zemi hojně platí.

Myslím, že lidi si nezaslouží naprosto nic z toho, co mají, protože všechno jednoduše zničí, včetně svojí planety. Jeden by se divil, jak člověk dokáže pokořit něco tak ohromného. Jde to. V domění, že je pánem tvorstva a ví všechno naprosto nejlépe, zasahuje do přírody a když pak pokaždé zjistí, že je to špatně, snaží se to napravit. Ale je to asi stejné jako pokoušet se slepit už jednou rozbitý hrnek. Nikdy už to nebude stejné.


"Zůstat mohlo jen pár vyvolených. Ostatní byli posláni, aby se vrátili na tu svou umírající planetu..."

○Tss...

21. ledna 2010 v 22:22 Stručně!
Tss!! Ne, opravdu ani smskou "dobrou noc :-* :-*" to nenapraví.
Jestli si to myslí, tak teda špatně. Ale nenapsal ani "milacku".
V tom něco bude...

○Lets party!! (As long as we can..!)

21. ledna 2010 v 22:05
Dneska je zmatenej den. Rozčílila jsem se hned ráno, když jsem musela vstávat o půl hodiny dřív než normálně. A kvůli čemu? Kvůli zubaři. Koho by to nenaštvalo. Navíc, když moje první slovo po tom, co jsem se vyhrabala z pelechu bylo "Kurva..", vyslechla jsem si názor svojí drahé matičky (která se vyžívá v buzení druhých lidí) na moje chování. V poslední době se furt hádáme.

Jako třeba v úterý, když jsem si stěžovala, že ve škole musím kvůli nějakýmu kinu trávit o hodinu víc. To jsem zas něco řekla... "Buď ráda, že tam nemusíš být třeba až do pěti, ty si furt jenom stěžuješ. Holčičko, ty si žiješ v pohádce! Nemáš vůbec tušení, jak ti ten život ještě naliská!!" Arrrgh!!! Tak to pardon, drahá matko, že se nenechám osočovat jakousi odpornou vychrtlinou, která se tváří, že je naše třídní. S chutí bych ji píchla prstem do oka. "Nemůžu za to, že ty si necháš od každýho srát na hlavu a nad vším, co ti kdo provede, mávneš rukou! Že ty seš taková puťka neznamená, že já budu taky!!" Už nepromluvila...

Znovu jsme se pohádaly, když jsem přišla ze školy. Kvůli tomu, že na bundě za 2000 se mi po měsíci pokurvil zips. "Tak se stav na město, tam u hudebky je takovej obchod, zajdi tam s tou bundou a paní ti vybere zip, kterej se tam bude hodit." "Hm.." "Mám ti dát peníze, zajdeš tam?" "Mmm... Asi ne." Na co bych tvrdila, že tam půjdu, když vím, že to stejně neudělám. A za upřímnost jsem si vysloužila zase akorát prásknutí dveřma. Kam ten svět spěje xD

Pohádala jsem se ve škole i s Terezou, protože jsem "rýpavá husa, která neustále někoho musí ponižovat a ještě se tomu chláme". xD Mám radost. Je to totiž lepší, než být 24 hodin denně dojebaná z toho, jak "je to všecko na piču". Jednoduše mě štve, když se pořád tváří, jako že jí uletěly včely.. A úl vzaly s sebou.


Asi jsem dost hádavej a tvrdohlavej člověk, ale když ne já, tak kdo jiný, žeano :) Dnešek nebyl zrovna výjimkou. Vypadal docela normálně, jako že to přetrpím ve škole a odpoledne to bude o dost lepší. Naši vypadli, proto jsem pozvala pár lidí, to se ovšem opět setkalo s Ondrovou nespokojeností, očividně jsem mu zkazila plány na večer. Stane se, každopádně byla sranda, které se on odmítl zúčastnit. Akci proseděl v pokoji u počítače a zatímco my jsme se v jednom kuse smáli v obýváku, on se tvářil, jakoby se chytsla 3. světová.

Tak jsem mu to oplatila. Byla jsem tady nejmíň 4x a přemlouvala ho, nakonec jsem rezignovala a on se kupodivu zvedl a šel se mnou, přičemž místo toho, aby se posadil, zůstal stát ve dveří a sledoval televizi odtamtud.
...A tak vzala velký černý ovladač, zvedla se z gauče, rozmáchla se a praštila jej ovladačem do hlavy takovou silou, že se mu tvář stáhla bolestí a z úst se mu vydral výkřik. Oběma rukama se chytil za bolavé místo a hned nato se v mdlobách složil na podlahu.
Kéž by... Dala jsem si předsevzetí. A budu ho svědomitě dodržovat a vůbec mi neva, že není novoroční. Ty se stejně dodržujou ze všech nejmíň. Nebudu se dožadovat, aby se mnou komunikoval. Pěkne budu taky uražená, aby věděl, jak se věci mají. A začla jsem hned dneska.
Po tom, co se usadil do křesla na opačném konci místnosti, otočila jsem se a říkám: "Nejdeš za mnou?" Nedala jsem mu ovšem ani šanci na odpoveď a natáhla nohy přes celý gauč v gestu obsazeno. "Jak chceš."
Nakonec přišel. Vzal mě za ruku, nejspíš v omluvném gestu. Ale jestli si myslí, že tímhle vyžehlí to svoje uražený chování... Myslet si to může. Ovšem myslet znamená hovno vědět. Tak.

Neměla jsem ani náladu se s ním vůbec loučit. "Čau." Dali jsme si pusu a zabouchla jsem dveře, Záhy jsem litovala, jelikož ikdyž to pro dnešek nebylo nic víc, nejsem si jistá, jestli pochopí že jsem vážně naštvaná. Asi potřebuju něco jako "Kurz sebeovládání pro uražené."
Před chvílí se přihlásil na icq, ale nenapsal. Ani já to neudělám. Tentokrát ne. Budu se zdokonalovat v uraženosti a přísahám Bohu, že tentokrát to bude on, kdo se omluví!

Tak se mějte a smějte se... A serte na to xD