Včerejšek byl opravdu náročný den. Těšila jsem se jak babka na důchod a už od rána jsem stresovala, kdy bych se tak nejspíš měla začít chystat, abych to stihla. Naplánovala jsem si to dobře, ale realita už byla trochu jiná. Nikdy bych nevěřila, že nakulmovat vlasy trvá tak dlouho. A to jich zrovna moc nemám.
Na maturiťáku jsem si nemohla pomoct. Neustála jsem skenovala okolní šatstvo a upozorňovala: "Moni, dívej na ty šaty! Ty sou krásný,že?" "Terez, čekuj ty botky, já je chci!!" Chudiny :D Nasmáli jsme se u nástupu a pak už jenom chodili na panáky s tím naším maturantem. Navíc mu to dost seklo :) Byl to skvělej večer, byla sranda a navíc jsem si v růžové baletní sukýnce (že je z dětskýho oddělení nikdo nepoznal) :D a bílém korzetu připadala jako princezna. Ovšem nemluvím o botech, protože ty měly celý večer snahu se vyzouvat díky těm podělaným silonkám. Ale přežila jsem to.
Ples nám nejspíš nestačil, tak jsme pak ještě zamířili na Factory na Sněhovou show. Všichni vymódění jak na červenej koberec :D Po zemi se válely kvanta polystyrenových kuliček a nepotřebovala jsem ani 2 minuty, abych toho hnusu měla plný boty.
Taky jsem zjistila, že chlapi jsou pitomci. Ať už šlo o Nevřiho, kterej zjevně neví, co chce a zase se po sobě s Ditou plazili (ta blondýna ho pronásledovala celej večer a N. očividně zmámen alkoholem nakonec podlehl :D) nebo o toho týpka u baru, kterej sice celou dobu kecal a kecal, ale že by mě pozval na skleničku, to ho ani nenapadlo xD Pak ke mě ještě přifařil ségřin bývalej. Alkohol vs. Roman; 1:0. Kymácel se ze strany na stranu a já jsem musela 10 minut poslouchat jeho oplzlý vtípky. Nejvíc mě vytočilo, že když odešel, Ondra měl zase ten svůj výraz a když jsem se zeptala, proč mi nedá ani pusu, odkázal mě na Romana. Tak děkuju pěkně. Když se se mnou nebavil ani dalších 5 minut, zvedla jsem se a šla domů. Při odchodu mě ještě dost pobavil jaksjsi týpek "Slečno, máte moc hezké brýle, nejdete si zatančit?" xD Haha, to zrovna.. Když jsem Ondru potkala v šatně, naprosto mi překazil moje plány. Chtěla jsem se postarat o svoje dramatické zmizení, ale nejspíš mě prokoukl. Dost mu nahrálo, že já jsem musela ještě čekat na bundu, takže ve finále odcházel první. Grrr!!
Zvolil si dramaticky pomalou chůzi, takže asi bylo prakticky nemožný, abych ho nedohnala, teda pokud bych nebyla šnek. I tak bych ovšem měla šanci. Tak jsem šla vedle něj a naposled jsem se ho zeptala, proč je naštvanej na mě, protože přece jenom já jsem se po ostatních neplazila, to oni chodili za mnou. Nakonec jsem došla k závěru, že vlastně ani nemá důvod, být uraženej na mě. Vysvětlila jsem mu to a všechno bylo nejspíš zase v normálu, až na to, že domů jsem došla zmrzlá jak hovno. A naštval mě. Přece JÁ jsem měla být ta uražená! A on mě takhle donutí ještě přijít. Tsss, nesnáším ho! xD
Ráno už na mě ovšem čekal smska "Dobre rano, milacku :-*", která mě donutila se usmát. Ovšem co mě málem rozbrečelo byl pohled do peněženky.
Kde sakra skončily moje peníze?!


