close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

○Diář 2009

14. února 2010 v 23:58
Taky se vám stává, že s nějakou písničkou máte spojeného člověka, událost, den nebo období? Já skoro s každou...

Pročítala jsem si loňský diář. A myslím, že do začátku loňskýho roku nestál můj život za nic. Hrozně moc se toho stalo a všechno se od té doby hrozně změnilo. Občas jsem se musela smát tomu, jak jsem to brala všechno vážně a ikdyž mě tehdy spoustu věci hrozně sralo a byla jsem neustále z něčeho nešťastná, s odstupem času se nad tím musím usmívat. Protože to bylo prostě super. Hodně věcí bych chtěla udělat jinak, ale na druhou stranu by se tím změnilo všechno....

Tohle prosím snad ani nečtěte :D Akorát jsem prostě musela sepsat nesmyslné poznámky z diáře do něčeho souvislejšího, abych si to pojistila, kdyby se s ním náhodou něco stalo :D

Hrozně ráda vzpomínám na ty časy přesně před rokem. Všechno bylo tak hrozně nový. Noví lidi, zábava, spousta nezapomenutelných zážitků.. Ten den, kdy jsem poznala novou partu. Ten den, když jsem se poprvé opila. Stačila mi třetina Jelzina k tomu, abych zapomněla, kde jsem, smála se jak potrefená a ztratila se (přestože město znám jak svoje botky) cestou z obchodu zpátky k drahému na chatu. Tehdy mě ovšem ani nenapadlo, že někdy budem spolu. Byla jsem totiž šíleně zamilovaná do úžasného pana M., který byl... Ach :D A přestože si mě zrovna moc nevšímal a byl zahleděnej do Monči, nakonec jsem si ho během měsíce jakýmsi způsobem "ulovila". Že to byla chyba jsem zjistila až o necelé dva měsíce později.

Nickelback-How you remind me

Tuhle písničku jsme tehdy poslouchali asi milionkrát denně a poslouchám ji ráda i teď, ikdyž je to už rok. A vždycky, když ji slyším, si vzpomenu na to období, na všechno, co se dělo a jak jsem byla do pana M. totálně zblázněná, na ty tahanice, co o něj s Mončou proběhly... Byly jsme malý a blbý, no :D (což rozhodně neznamená, že teď jsme chytřejší) Ikdyž jsem ho nakonec získala, s odstupem času myslím, že to asi zrovna výhra nebyla, ale koneckonců chyby dělá každej a nám to prostě nevyšlo, ikdyž to byla zajímavá zkušenost. I přes ty hádky, co proběhly potom, ho mám svým způsobem ráda :)

Vlastně si úplně pamatuju, jak to začalo... Jak jsme si povídali jako kdybysme se znali už dlouho, smáli se a vypadali jako nejlepeíš kamarádi. A pak mě šel doprovodit domů. Pamatuju si na tu "první opravdovou pusu" :D Tu jsem vlastně vůbec nečekala, ale nejspíš to tím všechno začalo. A taky si pamatuju, jak to skončilo. Už mě ty hádky vážně nebavily, nemluvě o těch žárlivých výstupech. Tak jsem mu po dlouhém přemýšlení "jak na to" řekla, že budem jenom kamarádi. To bylo 18.5. Psychicky se zhroutil a pak ho Nevři tahal z kolejí.
Ale když jsme ještě byli spolu, byla to sranda. Ikdyž se se mnou Monča asi tři týdny nebavila, nakonec se to urovnalo. Vždycky jsem se těšila, až se vrátí z práce a bude mě čekat u školy... Občas přijet nemohl, ale i tak jsme se dokázali zabavit.

Třeba jak jsme chlastali uprostřed toho obrovskýho pole. Měla jsem s V. napůl zlatýho Jelzina. Nakonec jsem vypila mnohem víc než půl a když jsem pak vstala, hodně rychle jsem si zase sedla. Nedobrovolně. Ale nebyla jsem na tom nejhůř. Chudák M. to trochu přehnala s rumem a brečela, že někde ztratila klíče. Když je šlo pár lidí hledat, objala mě a začla brečet znova "Denii, já tě mám tak ráda!! Vy mi vždycky dáte najest..." Musela jsem se fakt smát :D Když ji Nevři nesl domů, poblila mu boty. Měla 14 dní zaracha.

Ty akce nemívaly chybu, ikdyž většinou jsme se s Mariánem pohádali. Postupně už se ta láska z mojí strany nějak začala vytrácet a tak jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. Možná částečně kvůli tomu, že se mi začal líbit úplně někdo jinej a záviděla jsem Verči, jakýho má skvělýho kluka. A ona ho už taky nechtěla. Hloupá holka...

Ondra se mi líbil čím dál víc. A bylo to v hajzlu. Nakonec se rozešli, částečně i kvůli mě, protože jsem mu jednoduše musela říct, že ho podvedla. To bych udělala i tak, protože podvíst někoho a pak dělat, že se nic nestalo? Sama jsem ji varovala, že pokud to neřekne sama, udělám to já.
Začal ji ignorovat a čím dál víc se bavil se mnou, takže nakonec to od kamarádského "Stavím se a půjdem za ostatníma" přes občasné flákání se venku přerostlo v to, že jsme spolu trávili o prázdninách každý večer a nasmáli jsme se tak, že si to budu pamatoval asi až do konce života. To, že jsem před spaním ještě dlouho přemýšlela, jestli mě má třeba aspoň trochu rád, je věc druhá. Byla jsem vděčná za každou minutu strávenou s ním a nějak jsem to neřešila...
Stalo se hrozně moc věcí, většinu už si ani nepamatuju... Nedávno jsme vzpomínali, jak kdysi pršelo jak z konve. Takovej déšť jsem nikdy nezažila... A my jsme šli z GEMu na skatepark a pak zase přes celý město zpátky do té naší hospůdky, promočení jako psi. Půjčil mi tenkrát tu skvělou mikinu, aby mi nebyla zima. Svoji jsem totiž neměla.
Ta jeho mikina toho hodně zažila. Nacpali jsme se do ní dokonce oba, ikdyž se tím zvětšila z velikosti M tak na XXL :D
Nebo jak jsme předstírali, že spolu chodíme a skoro všichni nám na to skočili. Hlavně V. hleděla jak puk. Taky jsme jim nalhali, že jedem spolu na akci, přitom jsme jeli každej jinam. A chatal s holkama v Přestavlkách byla super. Sice vesnice jak z hororu, ale bylo to tam parádní. A tam mi dokonce volal, po telefonu jsme zase plácali takový srance, že jsem se musela smát ještě dlouho. Takový blbosti trvaly pár minut, ale způsobily takovej smích, že si to budu pamatovat už navždycky.

Pak se se mnou zničeho nic přestal bavit a já ani dodneška vlastně ani nevím proč. Pokoušel snad moji trpělivost? :D Potkali jsme se na jedné akci, kde byli vlastně všichni. Nehorázně mě naštval. Potkávala jsem ho na každém kroku a měla takovej dojeb, že jsem seděla u stolu a čuměla kamsi doblba, když se najednou zjevil naproti mě a snad půl hodiny mě vydržel hypnotizovat. Tehdy jsem to nechápala, připadalo mi, že čekal, až něco řeknu, ale já jsem prostě nechtěla být ta, která promluví jako první, když to celý začal on. Vydržel to snad půl hodiny, pak se všeci rozprchli kamsi domů. Až nedávno mi vysvětlil, že se chtěl omluvit a zatančit si, ale když viděl můj výraz, radši mlčel :D To jsem se tvářila tak hrozně?! :D

Nakonec jsme se bavit začali až na chatě u Ditky, kde se usmířil i s Verčou... Opilá Terez simulovala, že nemůže dýchat, všichni se seběhli kolem ní a já jsem si sedla do trávy a ptala se sama sebe, proč je všechno tak na hovno. "Nebreč, prdíku, a vstávej, je mokro." slyšela jsem najednou. A když jsem vzhlídla, uviděla jsem ty známé modré šortky. To snad nikdy nezapomenu... Taky jsem dostala pusu, když jsem předstírala, že jsem Růženka. A od té doby jsme se bavili zas jako dřív a každej večer dělali blbosti.
Ale pár dní na to jsem jela do Egypta. Bylo tam fakt nádherně, ale chyběli mi všichni tady. Hlavně on. A když jsem po týdnu zase seděla v té naší hospůdce mezi ostatníma, rozdělovala jim dárky a vypadala mezi nima jako cigán, přijel on. Hned se mu rozzářily oči, to bylo tak hezký :D Prý už se chudák nudil, samozřejmě jsme zase museli zahájit naše večerní akce.
Jednou jsem na něj v parku dělala xichty, a tak se mě zeptal: "Chceš pusu nebo co, že tu hubu tak špulíš?" "Klidně 150" řekla jsem ze srandy. Vzal to nějak moc vážně a tak začalo naše "datlování". Dodneška se tomu smějem, protože to byl nejvíc nejlepší večer. Od té doby si nějak všichni mysleli, že spolu chodíme, ikdyž tentokrát to pravda nebyla. Byla jsem ale hrozně spokojená, že je to zase všechno v pohodě. Nečekala jsem, že za pár dnů to bude všechno naruby.

Šli jsme za zbytkem k Bečvě, kde se konala jakási chlastačka a všichni byli vylití jak vázy. Byla tam i Verča, která za ním zase přišla, že "si potřebuje promluvit". Zmizeli na dlouho. Naštvala jsem se a šla jsem si domů aspoň pro klíčky, ať nemusím zvonit, protože jsem to plánovala zapít a nehodlala se vrátit zrovna brzo. Cestou zpátky jsem ale potkala jeho. Zeptal se, jestli jdu s ním. Řekl mi, že se ho Verča ptala, jestli to nechce znovu zkusit. Zatmělo se mi před očima, stejně jako před rokem, když mi od Monči přišla SMSka, že se Terez vyspala s panem M. S mým M.!! Tenkrát ale můj ještě nebyl...
On řekl, že si to rozmyslí do tří dnů a pak se mě zeptal, jestli by mi to vadilo. No samozřejmě že vadilo, sakra!!! Ale copak jsem mu to mohla říct? Možná bych ze sebe udělala akorát debila, toť vše. "Když s ní chceš chodit, tak s ní choď, je mi to jedno.." řekla jsem s klidem. Pak jsem začala hrát šíleně smutnou princeznu, že mi to teda pěkně vadí, čistě abych zjistila jeho reakci. Jsem podlá svině. Zeptal se mě, proč jsem s ním teda nezačala chodit já, na což jsem neměla odpověď. Přišla jsem na ni až později. Jsem srab totiž. Ujistila jsem ho radši, že jsem si dělala srandu a ať s ní chodí. A šla domů.

Myslela jsem, že budu brečet jako želva, ale vlastně se mi ani nechtělo. Věřila jsem, že to někdy musí skončit. A taky že jo. Ikdyž jsem ho měsíc skoro neviděla, nakonec to skončilo stejně rychle, jak to začalo. Prý mu řekla, že už to není, co bývalo, a tak to ukončil.
Zase jsme byli kamarádi, ale už to nebylo to, co předtím. Postupem času se to začalo zase zlepšovat. Mezitím jsem oslavila patnáctiny a o tři dny později jsem dostala nejkrásnější dárek. Dost jsem z toho sice nepochopila, ale podle všeho to nebyl jen vážně hezkej sen.

Na Factory byla zrovna pěnová show, všude moc moc bublin a všichni mokří od hlavy k patě... Přišla jsem za ním s kopcem pěny, abych ho trochu namočila a za "odměnu" jsem dostala pusu. Pak druhou, třetí a pak už to nebyly jenom pusinky... Tak se to táhlo celej večer, aniž by si toho někdo všiml (což se divím).
Jak tak uvažuju, bowlingová hala na Factory a 27. den v měsíci je asi nějaký zázračný spojení, protože 27.3. jsem přesně tam začala chodit s Mariánem.
Druhej den jsem chtěla tak nějak zjistit, co to mělo znamenat, tak jsem na to přivedla řeč, načež to shrnul tím, že to bylo jenom takovej úlet. Štvalo mě to, ale dělat jsem nemohla nic.
Nesnáším se za to, že až s odstupem času mě vždycky napadne tak 50 věcí, který bych mohla odpovědět.

Přestože řekl, že už to nikdy opakovat nebudem, stejně se tak stalo na oslavě mých a Iwčiných patnáctin. Sice jsem byla dost zklamaná, že se vytratil zrovna když mi všichni přáli, tudíž jsem nedostala ani pusu. Ale byla jsem smutná zbytečně, později se přece jenom vrátil a dostala jsem ví,c, než jsem chtěla :) No a o týden později byla zase akce na Factory. Předtím jsem se šíleně opila s Iwkou ve dvojko, pak se pilo ještě u Miry a než se vůbec došlo na Factory, bylo mi fakt špatně. Ale nakonec jsem to vytančila a po půlnoci už mi bylo hej :D Tak jsme tak seděli a Nevři do nás začal hustit, jestli spolu chodíme a pokud ne, tak ať to uděláme. "No, stejně by se toho moc nezměnilo, kdybysme spolu chodili." řekl. "No to asi ne, no." " A nechceš to zkusit?" "Za zkoušku to teda určitě stojí." A fakt že stálo....

10.10.; jaké krásné datum :D

Divila jsem se, že dokonce Marián (kterej mi předtím vyhrožoval, že zmlátí každýho, se kterým mě uvidí) nám to přál. Nejspíš protože Piškota zná už hodně dlouho a nejspíš se taky umoudřil. Druhej den jsme se k Ondrovi stavovali, Nevři do mě furt něco ryl... Ale já jsem měla strach, co se bude dít. Nechtěla jsem, aby to mezi námi vypadalo jako tehdy s Verčou. Člověk si skoro myslel, že se ani neznají. Naštěstí to tak vůbec nebylo, z čehož vyplývá, že divná je jen a jen ona, jak jsme se taky později všichni dozvěděli prostřednictvím dalšího chudáka, co jí naletěl :D

A od té doby to zas jaksi líně plyne, nemám, s čím bych si dělala starosti a nemusím nic řešit. Vlastně jsme se během té doby ani pořádně nepohádali (na což jsem nebyla zvyklá :D) a doufám, že nám to dlouho vydrží...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.