Včera byla fakt parádní neděle. Většinou je nuda, ale aspoň, že se oteplilo. Tím se věci mění xD
S drahým jsme sbalili toho mojeho "potkana" a šli Týnu vyvenčit... Nakonec jsme došli až k Jadranu(ne k mořu, ale k rybníku) :D , dali si kafíčko a šli zase zpátky. Svítilo sluníčko a byla to fakt hezká procházka. Jenom jsme zavedli psa domů a pospíchali na sraz, zamozřejmě zase pozdě... Neva :D
Pak jsme šli všeci do Lidlu na hamu, prodavači už nás znají a mají hroznou radost, když uás tam jde 10 a každej má nákup za 20 korun :D Říkala jsem si, že asi budem muset chodit jinam, ale Penny je moc daleko. Takže příště se na ty prodavačky taky škaredě podívám a bude. Tak!
Po cestě na skatepark jsme vyměňovali svoje pochutiny a taky jsme se trefovali medvídkama do pusy a nikomu to nešlo. Když jsme došli do našeho předem určeného cíle, zjistili jsme, že se vlastně nudíme, tudíž musíme pořád chodit, aby byla sranda. A že teda půjdem k Jadranu. Paráda :/
Ale šla jsem a byla sranda :D Nejvíc ty hlášky, co padaly cestou: "He, pyčo!" "Tyy pyčo!!" a podobný blbosti, kterým se fakt smějou jenom vidláci. Přesně jako jsme my.
A nesmím zapomenout na to, jak jsme pak večer s drahým a s mojí milovanou maminkou hráli Mikádo, Labyrint a taky něco jako Scrabble (nevím, jak se to píše). Vůbec jí to nešlo a fakt jsme se smáli tomu, jak jsme jí pořád něco vysvětlovali a ona se stejně ptala pořád dokola a vůbec to nechápala :D Přitom pekla pizzu a já, jakožto hladová dcera, jsem se každých 5 sekund ptala, jestli už to bude. "Ještě chvilku." Pak že už teda asi jo. Na tácku donesla jakejsi černej škvarek a řekla "Ten čas tak rychle letí..." :D Šla dělat novou, ale jak hledala cosi v mrazáku, povedlo se jí vysypat litr rybízu z misky po celé kuchyni. Teď máme fialové lino. Ale to se nějak spraví :D
Každopádně nasmála jsem se, ikdyž mě fakt bolí nohy ještě teď - nachodila jsem asi 15 kilometrů a to není pro takového lenivce, jako jsem já, vůbec žádná lahoda.
Zato dneska? :/
Nuda... Hrůza...! Ze školy jsem prchla o 2 hodiny dřív, než jsem měla a pak jsem se hrozně nacpalá nudlí s kočičím masem od vietnamců. Ale bylo to dobrý. Pak sme s mamou jely za babičkou, cestou jsme nabraly ještě moju hrozně vtipnou tetu a Šomíka :)
U babuš byla fakt nuda... Ale vydržela jsem to, oddechla jsem si po téměř 2 hodinách mučení. A pak přišla ta lepší část :) Jeli jsme nakupovat, to je prostě něco pro mě!
Koupila jsem si velikánskou černou koženou tašku přes rameno, po které jsem hrozně toužila. A budu ju nosit do školy místo toho hroznýho batohu, kterej fakt už vůbec není in a na svačinu, pouzdro a diář ho fakt asi nepotřebuju :D
Pak taky 3. díl Upířích deníků, který mi bránil v tom, abych se prokousala ke čtyřce. Ta mi už 14 hnije v poličce a hrozně mě to rozčiluje.
V neposlední řade jsem si nutně musela vybrat piercing, protože v mém smolném týdnu jsem ztratila hned dva. Ještě, že jsem jich doma měla tolik. Jinak nevim :D
No a nejvíc mi udělal radost nákup v New Yorkeru, kterej je ve Zlíně fakt úplně parádní. Hrozně se mi zalíbily černé šaty s bílými puntíky od Amisu a na druhé straně obchodu jsem našla stejný, akorát lepší (=s většími puntíky) od Fishbonu, který byly ještě o 150,- levnější :D Mám z toho hroznou radost, ikdyž to byla i tak docela paleta.
Alespoň jsem měla důvod přemluvit maminku, aby mi obstarala i ten krásnej duhovej šátek, ikdyž byl taky drahej jako prase na to, že je to průhlednej hadr :D
Abych to shrnula, za velký + dnešního dne považuju to, že mám fakt príma oblečení...
A - je, že jsem tentokrát nenatrefila na nějakou fakt levnou věc, která by se mi líbila a ze které mám vždycky dobrej pocit, jako že sem prostě fakt ušetřila :D
A další mínus je, že to první mínus není jediný mínus.
Pak přišel můj drahý, musela jsem se pochlubit nákupem. To, že moje úlovky komentoval jednoduše "Hm" jsem ještě přešla, v tom se nikdy nepochopíme. Ale že mi celej večer odmlouval, kazil každou hru -a to zdaleka není všechno- mi fakt na super náladě nepřidalo, just když mám na patě fakt puchejř z těch kozaček.
Takže jsme na sebe prvně dělali "Hm"-"Hm, jak chceš"-Hm..." Pak jsem se dala do čtení, načež proběhla poněkud ostřejší výměna názorů.... Na rozloučení jsem teda dostala formální pusu, práskla jsem dveřma a zavřela se v pokoji. Ještě víc mě rozčílili rodičové, kteří se jednotlivě chodili ptát, co se děje a proč mlátím dveřma. Argh!!!
Nejvíc nenávidím, když se tváří, jako že mi vidí do hlavy a ví, co si myslím. Především proto, že to, co vysloví, si nikdy nemyslím!!


