close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

○To je ale situace...!

13. března 2010 v 11:38
Dneska jsem se vrátila domů v 5 ráno. Chce se mi spát...
Včera jsme šli s Ondrou na chvilku do baru za ostatníma, ale dlouho jsme tam neposeděli, protože chtěli jít s flaškou do parku a pak na Factory. Ikdyž se mi předtím fakt nechtělo, celkem rychle jsem si to rozmyslela. Ale to už se on začal chovat zase jak pitomec, stál 5 metrů od ostatních a pak řekl, že jde domů. Třeba já jsem si toho vůbec nevšimla. Pak mě za ním poslal Nevři, stejně jsem musela ještě domů. Tak jsem mu pěkně nadběhla a hezky jsem mu vyčinila, protože mě vážně naštval. Pak jsme stáli mlčky, po chvíli čekl "Ahoj" a šel domů... Tak si škubni, ty joudo.
Jaké mě ale čekalo překvapení, když jsem se vrátila do parku! Stál tam se všema ostatníma a řekl, že jde taky. Moc jsem to nechápala, protože se tam vždycky nudí. Ale to jsem se teda spletla. Smál se a byla s ním i sranda, dobře jsme se bavili.

Až na to, že za chvíli jsem se dočkala toho, na co jsem čekala. Během hodiny a půl už zase seděl jak zařezanej a mračil se ma všechny okolo. Ach jo. Nevím, co mu to zas přeletělo přes nos, nejspíš zase žárlil, jak za mnou všichni chodili unešení z blikajícího trika s ekvalizérem. Připadala jsem si jak v Zoo. Ale je super. :))

O půlnoci odešel domů s ukřivděným výrazem. No prosím xD Ale bavila jsem se i tak, zbytek večera/noci/rána mi byl věrným společníkem Jirka, kterej toho vydrží asi fakt moc. Asi je z těch, co tančí, dokud sebou na tom parketě neplesknou a nezaspijou. Koneckonců se kolem motalo dost hezkých kluků, bylo se na co dívat xD

Ale připadala jsem si blbě vůči Ondrovi, protože vím, že kdyby mě s Jirkou viděl, určitě by byl naštvanej. Připadám si, jako bych ho zklamala, protože kdyby nás někdo viděl, asi by si neřekl, že jsme kamarádi. A jestli se to prokecne, tak... Achjo.

Po tom půl roce mi to ale připadá všechno hrozně stereotypní a ohraný. Sice si rozumíme a vždycky se dokážem zabavit, ale... Já nevím, prostě bych od toho všeho potřebovala na chvilku utýct, s někým si ulítnout. Jenže na druhou stranu to udělat nechci. Konečně mám někoho, koho miluju a on miluje mě. A nechci to udělat už kvůli němu, protože vím, jak si na tom zakládá. Kdyby se to dozvěděl, asi by ho to zničilo. A udělat mu něco takovýho za zády bych taky nedokázala, protože to je prostě ten největší hnůj. Včera jsem přemýšlela, jestli bych mu to řekla, kdyby se něco takovýho stalo. A že do toho nebylo daleko. Ale asi bych to nedokázala. Sama vím, že by to nic neznamenalo a zničit kvůli tomu něco, co pro mě znamená tolik... Byla by to ode mě pěkná blbost.
Nemáte někdo nějakej tip jak z takové situace ven? xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shomína shomína | 15. března 2010 v 1:38 | Reagovat

Jeď do jinýho města a tam ulítni a nikomu to neříkej:D..to je dost dobrej typák

2 piss piss | 15. března 2010 v 12:58 | Reagovat

Ale mě pak bude hryzat svědomí xD

3 shomien shomien | Web | 29. března 2010 v 23:07 | Reagovat

Aaale..na svědomí se vyprdni a už přidej novej článek sakra:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.