Jsem strašně, ale opravdu strašně vytočená. Především proto, že se ode mě poslední dobou furt něco chce. A já prostě nemám ráda, když někdo o něco poprosí, přitom to je vždycky tak, že to udělat musím. Ještě horší na tom je, že mě má moje rodina za umělce, kterým vůbec nejsem.
Ještě jsem překousla dva obrovitánský obrazy pro ségru k Vánocům, protože to byl přece dárek. To, že jsem jeden z nich dodělávala až na štědrý den a ještě si kvůli tomu hrozitánsky přivstala a pak se modlila, aby barva zaschla, než jej šoupnu pod stromek, je další věc. To je moje blbost totiž.
Ale poslední dobou už je toho fakt trochu moc, hlavně protože dělám věci, které s duší umělce nemají nic společného. Druhá ségra po mně pořád chce, abych jí pomohla vymalovat. Že chodím do umělecké školy neznamená, že umím natřít celou stěnu tak, aby tam nebyly fleky. To tam totiž fakt neděláme xD
A do třetice po mně moje sestra náročná na velké věci chtěla, abych jí vyrobila ceduli do jejího salonu. No paráda. Kdyby si vybrala aspoň nějaký hezký písmenka, kde bych se trochu vyřádila, ale ona si vybere ty nejodpornější a nejjednodušší smrady, který člověk prostě musí narýsovat. Argh! Tuto práci jsem tedy přenechala ondrovi. Já jsem to jenom naměřila, protože on to napoprvé spočítal špatně a 3 písmena jsme dělali úplně zbytečně. Byly totiž velký. No a pak jsem stříhala jak mourovatá šablony. Naštěstí je to hotovo, ikdyž to vypadá fakt děsně. Aspoň se půjdeme zítra oba gratis ostříhat a namelírovat :))
Nesmím zapomenout, že mě otravuje ještě táta, abych mu přemalovala oprýskanou SPZku na autě. Když jsem se ho zeptala, co s tím mám co společnýho a proč to nemůže udělat sám, odpověděl, že mám na to cit v ruce. Pardon, ale obtáhnout pár písmenek a čísel umí každej debil.
Co mě ale vytočilo úplně nejvíc je to, s čím se peru zrovna teď. Nejhorší zlo světa. Zítra jdou naši na oslavu nějakýmu jejich kamarádovi, kterej je jakože fakt důležitej a sbírá starožitný foťáky a jejich obrazy. Asi už víte, jakej úkol mám. Tak jsem dostala hezky předlohu a čmárám jak debil starožitnej foťák. Hrozně mi to jde, fakt. zase jsem si to samozřejmě nechala na poslední chvíli. Pak přišel můj drahý a na náčrtu okem umělce udělal posudek. Samozřejmě, že jsem to měla perspektivně blbě, ale co. Nejsem technickej typ prostě xD Pak jsem to nějak domatlala a řekla, aby mi to poopravil, načež si sedl a polovinu překopal. Byla jsem z toho fakt nešťastná, protože si připadám jak totální neschopenec a nicka. Ach jo.
Měla jsem 100 chutí tu tužku zlomit a hodit někam pryč a papír roztrhat na moc a moc kousků a pošlapat. Především už to vůbec nebylo moje dílo, ale cizí. A to se mi nelíbí. Tak jsem si pustila hudbu, trochu se uklidnila... A pak vzala gumu a vymazal všechna jeho zvěrstva a udělala si to podle sebe. A vůbec mě nezajímá, že to je špatně. A víte co? Už to skoro mám xD A mám z toho hroznou radost, ikdyž mě moc a moc bolí za krkem.
Ale moje dílo už mu nikdy v životě neukážu, protože by mi zas poznadával a vyčetl, co všechno tam mám špatně a já bych to psychicky neunesla. Tak.
...A co přijde příště???


