Miluju slunečný dny. Můžu si totiž nasadit obrovský brýle a schovat za ně třeba půlku obličeje. Nejlepší je pak reakce lidí okolo. Všimla jsem si toho nedávno a hrozně mě to pobavilo. Přes brýle vám totiž není vidět do očí. A v podvědomí většiny lidí nejspíš zůstalo ještě trochu té dětské představy, že když někoho nevidíte, tak on nevidí vás...
A tak si jdu po ulici a lidi na mě civí, protože když mi nevidí do očí, tak si myslí, že já asi nevidím do těch jejich. Tak jdu a oni civí a civí. A já zas civím na ně, ikdyž to vůbec nevědí. A je to prostě hrozně komická situace, když na někoho bez přestání zírám a on zase na mě, přitom ani jeden z toho nemáme blbej pocit, protože on to vůbec neví a mně to přijde hrozně vtipný xD



